Protištěkací budky přesvědčí psa lépe než povel
Protištěkací budky a jim podobná zařízení jsou založeny na tom, že psi jsou mnohem chytřejší, než vypadají. Pokud jste hrdými, ale ”obyčejnými” majiteli psa (tzn. že nemáte čas ani energii na to věnovat se vašemu psovi natolik, aby z něho byl poslušný stroj), už jste si museli všimnout, že váš čtyřnohý parťák si vás často zkouší a testuje, kam až může zajít při projevech vzdoru a prosazování vlastní vůle, i když vašemu povelu velmi dobře rozuměl.
Pejskaři své psy milují a jejich snaze o seberealizaci a povýšení ve smečce rozumějí, jakkoli je někdy úsměvná. Lidé jsou totiž přece jen o něco inteligentnější a vědí, že pes nebude nikdy dělat nic, co mu působí diskomfort. Takto rafinovaně lze psa odnaučit všem zlozvykům a projevům svévole, aniž by se majitel musel rozčilovat.
Štěkám, tedy jsem?
Jedním z typů psího chování, které lidé oprávněně považují za zlozvyk, je neúnavný štěkot nebo vytí. To, že štěkotem pes hlídač ohlašuje návštěvu nebo kolemjdoucího, tedy v obou případech vetřelce, je v pořádku. Kromě toho ale psi umí spustit nepřetržité monotónní štěkání vyvolané obvykle nervozitou. Třeba když mají být dlouho zavření v kotci nebo v bytě. Impulsem také může být zazvonění zvonku, hlášení obecního rozhlasu, štěkot kolegů z okolí nebo je to prostě projev nelibosti a rozhořčení nad tím, že je zvíře samo a omezeno v pohybu.
Etologové by zřejmě příčiny tohoto jevu vysvětlili přesněji, nicméně důležitější je jeho dopad: dotčení sousedé (v panelovém domě se všechno rozléhá, takže díky zvířeti si rozhněváte několik pater), pokažené noci a narušený vztah se zvířetem, protože jeho nervozita se přenáší na majitele. V myšlenkách se neustále zaobírá představou, co ten pes zase vyvádí, a navíc má neodbytný pocit, že zvíře nezvládá.
Konec sporů se sousedy a probdělých nocí
Existuje povel Neštěkej a je možné, že se ho pes naučí poměrně snadno. Problém však spočívá v tom, že k nežádoucímu přívalu zvuků dochází spíše tehdy, když je majitel vzdálen. Právě proto spatřily světlo světa protištěkací budky a protištěkací obojky. Tyto pomůcky jsou založeny na jevu, který objevil I. P. Pavlov. Když pes spustí svoji litanii, budka nebo obojek odpoví protiútokem, který psovi nebude vůbec příjemný. A protože je dost chytrý, brzy si spojí tyto dva jevy do souvislosti a pro vlastní pohodlí štěkat přestane. když bude mít “po ruce” něco na hraní a ke kousání, aby se zabavil a uklidnil, máte vyhráno.
Budka versus obojek
Který typ zaháněče štěkotu zvolit, záleží na několika aspektech:
- obojky se pohybují se zvířetem a fungují tedy všude, kde se zvíře ocitne. Na štěkání odpovídají vibrací, popř. nepříjemnými impulsy, které můžeme přirovnat ke štípnutí nebo plácnutí. Jejich intenzitu lze nastavit podle rasy a temperamentu psa.
- budky jsou vhodné spíše do interiérů nebo kotců, v kterých pes štěká na jednom místě. Když zahájí produkci, budka mu kontruje vysokými ultrazvukovými tóny, jež lidské ucho nezaregistruje, ale pro psa jsou tak nepříjemné, že raději zmlkne.
Pro koupi obojku hovoří jeho multifunkčnost, protože většina psů obojek tak jako tak potřebuje. Budka je zase sympatická svým působením na dálku, a z lidského pohledu je méně invazivní, protože psa “nebije”.
Kdo pochybuje o užitečnosti elektrického ohradníku?
Některé útlocitné povahy mohou namítnout, že používání protištěkacích zařízení je zneužívání nadřazenosti jednoho živočišného druhu nad druhým, omezování zvířecích práv a kdoví co všechno by někteří aktivisté současnosti byli schopni vymyslet. Samozřejmě, že je to vůči psům trošku nefér, ale rozhodně se jim neubližuje a v tomto případě účel skutečně světí prostředky.
Znáte nějaké triky na uklidnění rozštěkaného psa?
